Nezasloužím si

Znáte to?? Když víte, že vás čeká spousta věci, které musíte udělat, najednou jsou tu "důležitější věci" :))...přemýšlím nad jedním člověkem, který mi na otázku: "Proč nechodíš ke svatému přijímání?" odpověděl: "Protože si Ho nezasloužím."

Já si Ho nezasloužím...

Každé ráno vstát z postele, říkat, co si myslím, stěžovat si na bolest, pozorovat lidi, co jdou kolem, vybírat si, co si ráno na sebe obleču, procházet se večer ulicemi, poslouchat tóny klavíru, tancovat, dávat druhým dárky, smát se, plakat, rozhodovat se, zpívat si, malovat....To si zasloužím??

Sama jsem si dala ruce, abych podávala ruku komu chci, abych malovala, co chci, abych s nima dělala, co mě napadne? Sama jsem si dala nohy, abych tančila? Abych navtěvovala druhé? Někde se procházela? Nebo třeba "jen" chodila do školy? Sama jsem si dala oči, pusu, uši... Nebo mi to bylo dáno?? A jestli ano, čím jsem si to zasloužila?? Čím jsem si zasloužila mít přátelé, mít rodiče, znát, co je to radost, láska, smích, pokoj....Co jsem udělala ve svém životě tak obrovského, že jsem toho tolik dostala??... Myslím, že ani kdybych sesbírala všechny své diplomy, nemůžu říct, že si něco z tohoto zasloužím;)

Když každý den z Jeho ruk přijímám plnou náruč darů, a já si to nezasloužím....Ó samozřejmě, že si nezasloužím :"Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel!"

Ale! Na to se tu nehraje- ufffffffff:))) Protože kdybychom měli přijímat jen to, co si zasloužíme...

A nakonec:)

Myslím, že jako nám nebylo dáno právo soudit druhé, tak úplně tak samo nám nebylo dáno právo vznášet soudy (mnohdy i s rozsudky) nad sebe samé!!! Soudy o nás přenechme Bohu- On je více spravedlivý a více milosrdný jak my;)....Amen!